Na sv.Valentýna

23. ledna 2010 v 13:16 | Naru-kun |  jednorázovky
Povídka no jednorázka na HP!:p*tlemí se*Valentýn!xD

"Harry,

Rudé jsou růže,
Fialky modrý,
Pod sukní kůže,
Výhled je dobrý.

Pokoušel jsem se Ti poslat básničku, ale asi můžeš potvrdit, že nebyla zvlášť dobrá. Asi proto, že Ty jsi kluk. Promiň, poukazuji na zřejmé, že? Každopádně, můj spolubydlící to napsal pro svou přítelkyni a nějakým záhadným způsobem se to dostalo i na můj papír.

Stále ještě zbývá týden do dne sv. Valentýna a vím, že je to jeden z Tvých nejneoblíbenějších dní v roce. Nebudu jmenovat ty další, to by bylo asi zbytečné, zvláště když se Tě snažím přesvědčit, aby ses se mnou sešel večer na svatého Valentýna.

Jo a už jsem se zmínil? No, v následujícím týdnu se Ti chystám psát každý den, abych Tě přesvědčil se se mnou sejít. A když Ti den před tím řeknu, kdo jsem, a ty se rozhodneš se se mnou nesetkat, přijmu to (snad…jednou) a nechám Tě být. Ale žádám Tě, buď velkorysý, až spolu budeme komunikovat.

Zakončím to klasicky, je nám 18, nebo aspoň mně je, a jsme dost dospělí na to náležitě to ocenit.

´Blíž´ od The Nine Inch Nails. Promiň, špatný vtip. Předpokládám, že jsi tuhle píseň slyšel. Mí spolužáci mě zkazili, omlouvám se.

´Mám Tebe k jasnému dni léta přirovnat?
Není tak líbezný ani tak srdci milý;
Vždyť v Máji opírá se vichr do poupat,
A léto, léto též trvá jen krátkou chvíli.´

Sonet 18, William Shakespeare.

Xx."

Harry zmateně odložil pergamen. Dostal už podobné dopisy, tento však byl jedinečný, tohle byl návrh na milostnou aférku a tajné schůzky, plný možností obrátit vše ve vtip. Harry byl ostražitý ve věci dopisů tohoto stylu.

Po papíru chňapla Hermiona, která byla s takovými dopisy taky opatrná, protože by se musela o Harryho postarat, kdyby to skončilo špatně. Stalo se to sice jen jednou, ale bylo to zlé; a proto se Hermiona stala hrozbou smrti pro každého, kdo pro Harryho představoval v tomto směru nebezpečí.

"Hermiono!" zaprotestoval Harry slabě. Věděl, že mu to asi moc nepomůže, ale aspoň mohl říct, že se jí pokoušel zabránit se do toho plést.

Hermiona se na něj podívala, "Co?" zeptala se nevinně, očima hltala dopis.

Nebylo na něm nic extra nápadného. Spíš by si toho Harry tak jako tak nevšiml. Byl napsaný hezkým rukopisem na krémovém pergamenu. Písmo vypadalo povědomě, ale Harry si nemohl vzpomenout, kde už ho viděl.

Hermiona dočetla dopis, prudce zdvihla oči a pohledem prozkoumala celou Velkou síň. Její oči se na chvilku pozastavily na Zmijozelském stole. Ne, že by si toho Harry všiml. Právě si mazal Marmite(=chmelová marmeláda+koncentrovaný výtažek z kvasnic) na svůj toast.

"Co?" povzdechl si, když si všiml, jak na něj Hermiona upřeně zírá.

"Ty víš od koho to je?" zeptala se.

"Není tam jméno," pokrčil Harry rameny a napil se čaje, "Víc cukru." otřásl se.

Hermiona se zamračila a přidala mu půlku lžičky. Někdy se chovala spíš jako jeho matka, až ji to děsilo. "Je v tom něco? Něco povědomého? Zní ti v hlavě nějaké známé zvony?"

Harry vypadal zamyšleně, "Žádné neslyším... Jo, to písmo je povědomé."

Hermiona si povzdechla a protočila oči, "Na tohle je rozhodně moc brzy. Harry, takhle píší všechny očarované brky. Normální Diktakouzlo. Harry, tohle bude v OVCÍCH," poučovala ho. "To už bys měl vědět. Občas se o tebe bojím."

Harry přikývl, "No, já o sebe taky. Jako třeba včera jsem šel do své ložnice a otevřel jsem dveře. Nejsem si zcela jistý, co se stalo pak," zamyslel se. "Musely se nějak odrazit od mé nohy, protože sebou práskly zpátky a praštily mě přímo do hlavy. Bolelo to." A začal si třít čelo, jak si na to vzpomněl.

Opravdu na to bylo moc brzy. "Harry! Dopis!" Hermiona mu s ním zamávala před obličejem. Chytil ho.

"Jo a k tomuhle: přestaň mi laskavě číst moji poštu."

"Tak to ne, kdybych to udělala, mohlo by se ti něco stát," odsekla mu.

Harry se zamračil a sundal si brýle. Byly moc malé, neseděly mu a za ušima se mu dělaly zarudlé flíčky. Hrozné, levné brýle ze supermarketu. Začal si masírovat otlačený nos.

"Čau Harry."

Harry se otočil a přimhouřil oči, "Čau Rone."

Vysoká postava, se zrzavou čupřinou na vrcholku nějaké koule (Harry předpokládal, že to asi bude hlava), se natáhla a popadla jeho brýle a hned potom i poslední toast z jeho talíře.

Harry se znovu zamračil a ještě jednou se snažil zaostřit. "Já jsem to viděl."

Ron si odfrkl, "Ty jsi vážně slepý." Harrymu jeho brýle tvrdě přistály na nose. Narovnal si je a podíval se na Rona, který se zeptal "Co tvoje hlava?"

Harry zavrčel. "Máš tady otlačeniny od polštáře." Ukázal Ronovi na tvář.

"Já vím," řekl Ron prostě a kousl si toastu, "Harry, jak to můžeš jíst? Vždyť to není ani dobrý."

"Buď to miluješ, nebo nesnášíš," řekl Harry. Hermiona zafuněla. To byla mudlovská hláška. Buď Marmite miluješ nebo to nesnášíš. Harry to miloval. Hermiona taky. A Ron očividně ne.

"Harry dostal milostný dopis." Hermiona se natáhla přes Harryho a podala ho Ronovi.

"Hermiono!"

"Další? Píšeš si je sám? Hele, dobrá básnička, brácho," pogratuloval mu Ron.

Harry zamumlal něco jako díky.

"Shakespeare je úžasný spisovatel," souhlasila Hermiona.

"Já myslel tu se sukní..."

Hermiona vydala blíže neurčitelný znechucený zvuk, "Tak od koho to je? Je to někdo z Bradavic. Je to kluk-"

"Eh?" zeptal se Ron. Harry vzhlédl.

Hermiona vzdychla, "Poslouchej. To není přece problém, Harry bere oboje, ne, Harry?" Usmála se sladce. Harry zrudnul a sjel ze židle. "Jeho spolubydlící je kluk. Ani vy dva nejste tak natvrdlí, jen si to spojte. Ne?" Povzdechla se Hermiona. " Když píše, že jeho spolubydlící je kluk, je jasné, že on je taky kluk, protože je nemožné, aby spolu bydlel kluk s holkou. Někdy mi nad vámi zůstává rozum stát... Každopádně, je duchaplný a chytrý. A zná Shakespearea." Vypadala, že to na ni udělalo dojem. "A jeho narozeniny jsou někdy mezi prvním zářím a sedmým únorem. Napadá vás ještě něco, s čím by se dalo pracovat?" Zeptala se. Nic víc tam sice nebylo, ale chtěla, aby se kluci cítili aspoň trochu užiteční.

"Pěkný rukopis," řekl Ron.

"To je normální Diktakouzlo!" vykřikla Hermiona a odkráčela pryč.

Ron vypadal zmateně, Harry jen pokrčil rameny.

Dopis 2

"Harry,

Dnes jsem měl v plánu poslat Ti růži. Ale pak jsem si řekl, že kdybych Ti dal růži, mohl by ses cítit na rozpacích, nebo bys jednoduše nevěděl, co s ní a hodil bys ji po Gr- Hermioně. Takže, žádná růže. Kdybys ji však přece jen chtěl, rád Ti ji pošlu. Ale zjistil jsem pro Tebe heslo ke kabinetu se soukromými zásobami profesora Snapea. Je to "Noční stín". Nezneužij této možnosti (Tak tohle mě pobavilo, co bys taky dělal jiného?). Pochopím, když mi nebudeš věřit, ale celé je to pravda. V tuhle chvíli jsem až překvapivě čestný. Doufám, že to oceníš.

Myslím, že bych Ti mohl o sobě prozradit pár věcí. Takže až se potkáme (tady pouze předpokládám), nebudeš šokovaný ani znechucený, kdo jsem a budeš si o mně pamatovat všechny tyto maličkosti. Stejně jako jsi zvládl zapomenout včera hůlku v Kouzelných formulích. Ptáček zpěváček mi to pověděl.

Moje oblíbená barva je červená. Kdybys mě znal, věděl bys, že tohle je na trest smrti.

V tuhle chvíli mi mravenčí v chodidle. A šíří se to po celé noze. Pech.

Nosím brýle na čtení. Ale jsou pod krycím kouzlem. Jsem domýšlivý.

Konečně, jsem kluk. Ne, muž. A doufám, že s tím nemáš problém.

Xx."

Harry se usmál. Celé si to přečetl ještě jednou a pergamen pevně svíral v prstech. Pak ho poskládal a chtěl schovat do tašky.

"Harry!"

Harry zamrkal a tiše Hermioně dopis podal. Vzala si ho a on pomalu čekal, že ho poplácá po hlavě a řekne: "Hodný chlapec". Provedla mu to minule, když udělal přesně to, co mu někdo řekl.

Zatímco Hermiona četla dopis a hledala nějaké stopy, otočil se Harry na Rona. "Nezašel bys na malý průzkum dnes v noci, starý brachu?"

"Proč ne, ty seschlá fazole, už je to nějaká ta chvilka, že? Co máš na mysli?" Zeptal se Ron a okamžitě se zapojil do Harryho podivné hry. Oni si rozuměli.

"Měl bych tady jedno heslo k soukromé sbírce Snapeových zásob. Malý pozdviženíčko by bodlo, ne?" Řekl mu Harry a začal si mazat chleba margarínem. Máslo strašně nesnášel.

Ron se poškrábal; "No a... potřebujeme k tomu něco?"

Harry si povzdechl a potřásl hlavou, "No... ne. V tom je celá sranda. A taky už jsme pěkně dlouho nedostali školní trest, myslím, že okovy už rezaví."

"?... Co ty obvykle děláš při školním trestu? Já většinou drbu podlahu." Zeptal se Ron, zatímco si sedal na lavici.

Harry zatřepal hlavou; "Teda, Rone…. S tebou to teda jde od desíti k pěti. A já tomu nevěřil..."

"Tak o tom jsem nic neslyšel," řekl temně Ron. Nacpal si do pusy lívanec a začal žvýkat s otevřenou pusou. Zavřel by ji, kdyby to šlo.

"Rone!" Peskovala ho Hermiona.

Ron jen něco zamumlal.

"Přeloženo to zní ´Promiň Hermiono´," informoval ji Harry.

Hermiona jen otočila oči v sloup, "Díky Harry. Teď pisatel dopisu."

"Jé, můžu si ho přečíst?" zeptal se srozumitelně Ron. Lívanec už byl fuč.

"Přeloženo to zní ´Jé, můžu si ho přečíst?´" řekl Harry.

"Díky Harry. Pochopila jsem."

"K službám."

Hermiona protočila oči. Její kluci byli občas tak hloupí. "Pan Záhadný. Tak, víme, že je to muž. Není z Mrzimoru; máme s ním Kouzelné formule. Šipka ukazuje na Zmijozel a Havraspár," řekla jim vědoucně. Přikývli, "Takže kdo ze sedmých ročníků by to mohl být?"

"Éé..."

"No..."

"Terry Boot je na kluky. Rozhodně gay." Řekl Ron Hermioně. Přikývla a poznačila si to na hřbet Harryho ruky. Nemohla si přece umazat vlastní kůži.

Harry si povzdechl, "Blaise Zabini taky a Malfoy je bisexuál."

Hermiona kývla, "Jasně, takže žádný překvapení. I když o Blaiseovi jsem to nevěděla. Má přítelkyni..."

"Malfoy..."

Tři páry očí se zabodly do Zmijozelského stolu, konkrétně do jednoho elegantního blonďáka sedícího na konci stolu. Ucítil, že se na něj někdo dívá a sarkasticky jim zamával (Harry nevěděl, že je to vůbec možné, ale Malfoy to dokázal) a ušklíbl se na ně.

Hermiona a Ron se podívali na Harryho, který byl lehce otřesen. Zachvěl se a pak jen pokrčil rameny. Co mohl dělat?

Dopis 3

"Harry,

Nevadí Ti, když Ti říkám Harry, že ne? Myslím, že jsem to snad nikdy neřekl nahlas. Těším se až konečně budu moct.

Mrzí mě Tvůj školní trest. Nevěděl jsem, že tam Snape bude a ani jsem nečekal, že narazíš do stolu (Každý o tom slyšel). Navíc si nedovedu představit, na co jsi potřeboval strouhanou kůži z hřímala. Škoda, že ti ji zabavili. Mohlo by být zajímavé dívat se, jak něco vyhazuješ do povětří. Je úplně rozkošné, jak jsi v Lektvarech vždy zmatený.

Vím, že pátráš, kdo Ti tohle posílá, vídám Tě rozhlížet se při snídani každé ráno. Nejsem si jist, jestli vyhlížíš mé dopisy nebo mně. Mně, doufám.

Mohl bych myslet, že už jsi to uhodl a opravdu doufám, že Tě v neděli v noci uvidím. A když ne... pochopím to. Skopnu Tě z koštěte, ale pochopím. Promiň, to byl vtip a navzdory všeobecnému mínění, já mám smysl pro humor.

Doufám, že máš rád čokolády z Medového ráje. Nenech si od Weasleyho žádnou ukrást.

Xx."

Harry se kousl do rtu, aby potlačil úsměv, a podal dopis Hermioně. Snažil se odolat nutkání podívat se ke Zmijozelskému stolu. Bylo dokonale jasné, dokonce i jemu, že to Malfoy posílá tyhle dopisy. Trochu ho děsilo, jak je z toho zjištění nadšený.

"Harry." Řekla Hermiona.

"Hermiono." Řekl Harry.

"Rone." Řekl Ron.

Harry s Hermionou se na něj podívali. Jen pokrčil rameny a polil si svoji ovesnou kaši nánosem zlatavého sirupu. Nebezpečně pokukoval po čokoládách na stole.

"Je zřejmé, kdo to je, že?" řekla zoufale.

Harry přikývl.

"A...?"

"A co?" povzdechl si Harry. Hned si všiml, že Hermiona vypadá trochu divně, když se snažila poučovat. Dumal nad tím, jak asi vypadá Malfoy s brýlemi.

"Uvažuješ o setkání s ním?" zeptala se ho dost nedůvěřivě.

"Ano," řekl Harry prostě.

Hermiona o tom uvažovala. "Fajn," prohlásila.

Harry vyprskl dýňový džus. Seamus znechuceně zafuněl, praštil Harryho po hlavě a odešel z Velké síně, mumlajíce něco o dýňovodžusových sprchách, pitomých "Chlapcích, kteří přežili" a k tomu pár vybraných irských nadávek.

"Promiň..." zavolal za ním Harry.

"Co tím myslíš, Mio?" ptal se Ron. Po očku sledoval slaninu na Nevillově talíři.

"Hermiono," opravila ho, "no, letos je jiný. Spolupracujeme spolu ve Věštění z čísel a-"

"Vážně?" zajímal se Harry, "Že ses nezmínila." Byl rozmrzelý. Měl tendence začít si cucat palec.

"Protože jsem věděla, že byste mohli reagovat nepřiměřeně. Bylo jednodušší prostě mlčet." Řekla a smetla to ze stolu.

Harry otevřel pusu, "To není pravda!"

"To teda je. A jak jsem řekla," podívala se káravě na Harryho, "Je skoro fajn ve Věštění z čísel a mudlovská šmejdko mi neřekl už roky, vlastně od pátého ročníku. Myslím," ztlumila hlas, "že odmítl Znamení zla. Něco jsem zaslechla."

Harry se poškrábal za krkem a vyhnul se jejímu pohledu.

Vyčítavě se na něj podívala, "Tys to věděl."

"Brumbál mi to řekl."

"Harry! Takovéhle věci bys nám měl říkat"

"Taky řekl, ať vám to neříkám."

"Odkdy děláš, co ti někdo řekne?"

Na to neměl odpověď. Jen pokrčil rameny.

Dopis 4

"Harry,

Viděl jsem, že Ti čokolády ode mne chutnaly. Vážně jsi neměl dávat Waesleymu ty karamelové. Já bych je snědl. To jsou moje nejoblíbenější. Nemůžu pochopit, že je nemáš rád.

Po tomto zbývají už jen dva dopisy. Zajímalo by mě, jestli už ses rozhodl se se mnou setkat nebo ne. Tuším, že ano. Všiml jsem si, že děláš přímá rozhodnutí a stojíš si za nimi. Docela to obdivuji. Tohle a Tvoji čestnost, odvážnost a laskavost. Zní to jak od nějaké třeťačky z Mrzimoru, takže už budu raději zticha. Jen chci, abys pochopil, že Tě mám vážně rád. A doufám, že mi dáš šanci naučit se Tě milovat. Teď bych se klidně mohl nechat přeřadit do Mrzimoru. Tak radši půjdu vyděsit nějaké prváky.

Pozdravuj Weasleyho a Grangerovou. Nebo si to můžou sami přečíst. Viděl jsem, že ses snažil je zastavit. Ne moc, ale snažil ses.

Xx."

Harry zvedl oči od dopisu a podíval se ke Zmijozelskému stolu. D - Malfoy tam nebyl. Dveře do Velké síně se rozletěly a on vkráčel dovnitř. Za ním vešla Pansy Parkinsonová, rukama tvořila nějaká šílená gesta a vypadala jako nepříčetná. Malfoy se otočil a něco jí řekl. Stála a tvářila se jako leklá ryba, než mu vrazila pohlavek a sedla si. On jen zakoulel očima a podíval se na Harryho. Harry mu pohled opětoval. Draco - Malfoy zvedl jedno obočí a Harry se na něj slabě usmál a jemně kývl. Draco se usmál.

"Harry."

"Co?" Harry si povzdechl, odtrhl oči od Zmijozelského stolu a podíval se na Hermionu. Mávala kusem pergamenu.

"Jak jsi se k tomu ksakru dostala?"

"Dělal jsi zrovna oči na svého miláčka, byl jsi zaneprázdněný, tak jsem využila příležitosti. Na to si zvykej, jestli začneš chodit s někým ze Zmijozelu." Řekla mu sebevědomě Hermiona a nalila si trochu mléka do kávy.

Ron se posadil, "Harry, ty vole, vzbuď mě, než jdeš dolů. Přicházím o jídlo. Co to bylo o tom, že chodíš s Malfoyem?"

Harry na něj zasyčel, "Zmlkni Rone!"

"Co jsem udělal?" zeptal se. Hermiona ho chlácholivě poklepala po paži.

"Takže nebudeš chodit s Malfoyem." Řekla Hermiona.

"Ne!" řekl Harry. Snažil se vypadat na židli co nejmenší a zamumlal, "Zatím ne..."

"HARRY!" zařval Ron a on se zachvěl, "Zamysli se, prosím, prostě ne, Harry, tohle přece nemůžeš udělat!"

"Jistěže může," hubovala ho Hermiona. "Jestliže si chce Harry najít kluka, tak je to určitě dobrý nápad. Jsem si jistá, že Malfoy je...moc milý, když ho blíž poznáš." Ani ona nevypadala moc přesvědčeně.

Harry si odfrkl. Ron vypadal na pokraji spontánního samovznícení. Hermiona si usrkla kávy.

"Je to dobrý nápad, někam si vyrazit, neměl...milostné tendence od-"

"Hermiono! My všichni víme, o kom mluvíš, tak nevyslovuj její jméno. A proboha, než se stačíš zeptat, je mi fajn. Nech to být." S tím si Harry vzal batoh, strčil si do pusy kousek toastu a opustil síň s prásknutím dveří.

"Déja vu."

"Pátý ročník."

"Naprosto."

"Takže...opravdu chodí s Malfoyem?"

Hermiona pokrčila rameny.

Dopis 5

"Harry,

Dobré ráno. Doufám, že jsi měl pěkný den. Taky doufám, že moje dopisy nepůsobí v Nebelvíru neshody. Viděl jsem tu přestřelku včera a předpokládám, že to mělo co dělat s těmi dopisy. Jestli ano, tak se omlouvám. Jestli ne, tak se omlouvám za to, že jsem si to vůbec myslel.

Taky doufám, že ten školní trest nebyl moc zlý. Myslím, že od Tebe bylo v té chvíli velmi šlechetné nezradit Weasleyho. Ale pak jsem si uvědomil, že jsi spíš nechtěl odhalit svůj Neviditelný plášť; musím Ti poblahopřát, bylo to velice mazané.

Taky jsem přemýšlel, co Ti poslat dnes. Napadlo mně mnoho věcí, ale žádná se nezdála být tou pravou. Tohle tedy není opravdový dárek, ale můžeš to za něj považovat. Máš mou oddanost, ať vzejde z této korespondence cokoliv. Doufám, že Ti už nikdy víc nebudu čelit v bitvě, snad jen po Tvém boku.

Xx."

"Harry to je tak sladké," vrněla Hermiona.

"Musím říct kámo, že Malfoy to se slovíčky umí..." Ron vypadal zděšeně, "Tohle jsem nikdy neřekl. Vymažte si tu vzpomínku ze svých pamětí. Hned!"

Harry zakoulel očima a řekl Hermioně, "Že jo?" Pousmál se.

Hermiona vydala nějaký kvílivý zvuk. Harry předpokládal, že je to dobré znamení. Nikdy nebude rozumět děvčatům. Ani nechápal, proč se o to Ron snaží. Náhle došel k závěru, že ho holky nijak neokouzlují. Vůbec.

"Co to bylo?" zeptal se Ron.

Hermiona ho ignorovala, "Co budeš dělat?"

Harry pokrčil rameny a rošťácky se usmál, "Sejdu se s ním zítra večer?"

Hermiona přikývla, "No to rozhodně. Co mu hodláš říct?" zeptala se nedočkavě.

"...Ehm..." řekl Harry.

Hermiona vypadala pohoršeně. "Nemůžeš tam jít a nemít nejmenší představu o tom, co mu řekneš. To je prostě...špatně. Měl bys mu říct...no, já nevím, nejsem kluk. Co myslíš ty Rone?"

"Co?" zeptal se, "Na to se mě neptej. Harry si klidně může dělat s Malfoyem co chce, jen... hlavně mě nezasvěcujte do podrobností, jo?" Harry přikývl a Ron pokračoval, "Řekni to Hermioně, tu to zajímá mnohem víc, než je zdrávo." Harry mu to znovu odkýval a hodil na ni rychlý pohled. Hermiona jen protočila oči.

"Proč bych měl vůbec něco říkat?" zeptal se Harry. "Pochopil by, kdybych prostě...já nevím, kdybych ho popadnul, nebo ho přitiskl ke zdi," usoudil Harry.

Ron se zachvěl. Hermiona vypadala zamyšleně.

"Koho chceš vojet Harry?" zeptal se Seamus.

"Ehm..." Harry, co na to má říct. "No... Rona," řekl neurčitě.

Seamus se otráveně obrátil zpátky k Deanovi.

"Harry..." zaúpěla Hermiona.

"Hermiono..." napodobil ji Harry.

"Harry, prosím tě, nepoužívej mě jako výmluvu. Prosím. Dám ti za to i svůj klobouk Kudlejských Kanonýrů." Žadonil Ron.

"Nech si ho Rone. Stejně je mi malý." Řekl Harry.

"Harry, musíš něco říct!" prohlásila Hermiona. Posledních pár minut strávila v představách Harry, jak popadá Malfoye do náruče. Rozhodla se, že musí něco říct, před tím, než tohle udělá. A nebo musí nechat mluvit Malfoye.

"Hm...ne." řekl Harry.

"Hm...jo."

"Hm...ne."

"Zmlkni Harry."

Harry pokrčil rameny, "Fajn."

Dopis 6

"Harry,

Tohle je můj poslední dopis. Docela mě znepokojuje, jak moc jsem nervózní. A nemůžu uvěřit, že jsem to přiznal. Každopádně, celý týden jsem Tě pozoroval. Vlastně, pozoruji Tě celých 7 let, ale to je vedlejší. Opravdu doufám, že bychom se mohli stát alespoň přáteli, snad i něčím víc. Vím, že nejsi úplně proti této představě. Ty ani Weasley jste mě ještě kvůli tomu nenapadli.

Navrhuji tohle: Sejdeme se dnes večer, po večeři, v Astronomické věži. Otřepané, ale perfektní. Budu tam od sedmi do půl. Když nepřijdeš, budu vědět proč a dobře, nechápu, ale přijmu to a nebudu Tě dál otravovat. Ale to poslední, co bys pro mě mohl udělat, je aspoň přijít a říct mi ne. Když přijdeš a budeš s tím chtít něco udělat...potom uvidíme, co osud zamýšlí. Přijímáš? Nerozhoduj se jestli přijdeš nebo ne, ani co řekneš, jen na mě kývni, jestli jsi schopen akceptovat, co jsem Ti navrhnul.

Harry, uvaž to; je to na Tobě. Vždycky bylo a bojím se, že i vždycky bude.

D.M.

Xx."

Harry se podíval na Hermionu a podal jí dopis. Rychle ho přečetla a ostře se podívala na Harryho, který zíral do talíře a honil vidličkou brambory.

"Harry?" zeptala se opatrně.

"Chci jít," řekl prostě. "Bude mě Ron nenávidět?"

"Ne," řekla, "mnohem víc tě nenávidí za to, žes ho ráno nevzbudil. Ví, že jestli je tohle to, co tě učiní šťastným, je to pro tebe to nejlepší. A jestli ne, vtluču to do něj."

Harry se culil do talíře, "Děkuju ti."

Zvedl oči a vyhledal Malfoye. Jeho oči už ho sledovali. Harry zaváhal a přikývl. Draco kývl zpátky a lehce se usmál. Zastrčil si vlasy za ucho a zadíval se do stolu. Vedle něj, Pansy jen protočila oči v sloup a podívala se na Hermionu, která jí pohled oplatila. Obě se na sebe vědoucně usmály. Všechno šlo podle plánu.

"Harry," povzdechl si Ron a sedl si naproti němu. Držel v ruce hůlku, očima hypnotizoval talíř horkých knedlíčků na konci stolu. Zamumlal "Accio." a talíř přiletěl. Ron byl dobrý na přivolávací kouzla. Možná až moc dobrý, když proletěly kolem něj a zastavily se až u Nevilla. Harry se rozesmál. "Ty jsi vůl. Vážně že jo," postěžoval si Ron.

Harry zamumlal omluvu, zatímco Ron nenápadně pokukoval k Nevillovi.

"Jasně Harry. Můžu si přečíst tvůj milostný dopis?"

Harry mu ho podal a doufal, že to není příliš nápadné, když se nahýbal přes lavici. Ron mu blokoval výhled na Draca.

Ron odhodil dopis, "Takže..." odvážil se, "setkáš se s ním?"

"S Dracem?" zeptal se Harry, "Jo. Myslím, že jo."

"Draco?" Ron nakrčil nos, "Zapomněl jsem, že má křestní jméno. Vždycky to byl Malfoy. Musím měnit celoživotní zvyk?"

Harry nevěděl, jen pokrčil rameny.

---------

Harry stoupal do Astronomické věže, víc nervózní, než by kdy řekl, že bude. Pořád si upravoval vlasy, čistil... cosi neviditelného na svých brýlích a rovnal si košili, kterou ho přinutila Hermiona si vzít na sebe.

Přišel ke dveřím, jednou klepl a otevřel. Draco stál u okna a pozoroval školní pozemky. Otočil se.

"Ahoj," řekl trochu přidušeně.

Harry sklonil hlavu, "Ahoj."

"Jak se máš?" zeptal se Draco zdvořile. Stál blízko u okna. Harry o kousek popošel. Uvažoval o Dracovi; připadal mu nervózní. Měl založené ruce přes svou šedou košili a prsty si bubnoval po bocích břicha. Očima těkal po celé místnosti.

"Proč jsi tolik nervózní?" zeptal se Harry něžně.

Draco jen pokrčil rameny. Vypadal divně; to vůbec neodpovídalo jeho obvyklému postoji. Spustil ruce dolů. Harry přikročil blíž. Jeho špičky se dotýkaly Dracových.

"Harry..."

"Draco..." řekl Harry; vychutnával chuť jeho křestního jména, poprvé vysloveného.

"Už jsi..." Draco naznačil gesto.

Harry přikývl. Asi minutu nikdo nic neřekl. Draco otočil oči v sloup a popohnal ho, "A?"

Harry znovu kývl. Draco se na něj zazubil. Nikdo z nich zase nic neříkal. Harry se nervózně zasmál. Draco se na něj jemně usmál a položil Harrymu ruku na paži. Harry se zadíval Dracovi do tváře. Oba se naklonili a jejich rty se pomalu spojily. Po dlouhé chvíli se Harry odtrhl. Draco jemně zasténal. Opřel se čelem o Harryho čelo a jeho dech splýval přes Harryho rty.

"Otevři oči," zašeptal Draco. Harry je otevřel. "Tohle jde líp, než jsem si kdy představoval," řekl mu.

Harry se rošťácky zašklebil, "Možná ti jednou povím, jak jsem si to představoval já."

Draco se usmál, "A proč mi to neukážeš?"

S vážným výrazem Harry souhlasil, "Jak si přeješ."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tess tess | Web | 23. ledna 2010 v 20:10 | Reagovat

skvělý. ze začátku sem z toho byla trochu rozpačitá, ale čím víc sem z tý povídky četla tím víc se mi líbila. opravdu hodně dlouho se se u žádný povídky takhle nezasmála. doufám, že tu bude přibívat hodně takových povídek. už e na ně těšim.

2 Lilien Rose Lilien Rose | Web | 23. ledna 2010 v 22:47 | Reagovat

To bylo kawaii .. opravdu svělééé!!!

3 Ten_Ten Ten_Ten | Web | 24. ledna 2010 v 10:05 | Reagovat

Páni, to bylo... skvělé. Opravdu jsem se douho u žádné povídky takhle nepobavila. Výborně!

4 Aylen Aylen | 24. ledna 2010 v 15:43 | Reagovat

Super povídka

5 May  Darrellová May Darrellová | Web | 25. ledna 2010 v 15:40 | Reagovat

Oh! Tak to bylo kouzelné. Moc se ti to povedlo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama